„Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: ‚Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.‘“ (Izajáš 9,5)
Když se naplnilo proroctví o Kristově narození, král Herodes, vládce nad Izraelem, se znepokojil a s ním celý Jeruzalém (Matouš 2,1-3). Patrně byli naprosto spokojeni se svou povrchností, mrtvým náboženstvím a netoužili potom, aby se věci měnily.
Totéž platí dnes. Narůstající nevraživost vůči Vánocům se projevuje mnohými způsoby: školy už nemají vánoční slavnosti; scény s jeslemi a betlémem jsou na veřejných místech zakázány; podniky zdraví klienty „Šťastné svátky“ místo „Veselé Vánoce“, a to je jen pár příkladů. Ježíš předpověděl, že s Jeho blížícím se návratem „láska mnohých ochladne“ (Matouš 24,12), takže to není žádné překvapení.
Ježíš přišel na tento svět jako světlo a my nesmíme v těchto všech kulturních válkách ztratit Jeho srdce. Jak se svět potápí víc a víc a výkřiky proti našemu Spasiteli jsou zuřivější, naše srdce musí být vedené láskou Kristovou. Kéž naše svědectví o milosrdenství a svatosti uprostřed této zkažené generace oslovuje ty, kteří jsou v temnotě, aby se obrátili ke Světlu.
Protože smysl Vánoc plní v tomto období naše srdce, modlím se, aby nás viděli mnozí a řekli: „Chci radost a pokoj, který vidím u těchto lidí. Něco na té zprávě, kterou vyhlašují a která je zjevná na jejich životech, musí být. Chci poznat jejich Boha.“