Svět je svědkem jedné kalamity za druhou a nepokoj se šíří, proto se lidská srdce chvějí strachem před tím, co má přijít (viz Lukáš 21,26). V minulosti se naplnilo mnoho prorockých varování – zemětřesení, hlad a mor. Tehdy zájem o téma vytržení a konce světa vzrostl. Ale lidé přesto Boha nechali stranou. Věřící to pohnulo k modlitbám a přípravám, ale zdá se, že nevěřících se to nijak nedotklo. Zkrátka nejsou ochotni slyšet. Ježíš nám řekl, že až se tyto věci začnou dít, máme pohlédnout vzhůru a radovat se, protože naše vykoupení se přiblížilo (viz Lukáš 21,28). Jako křesťané bychom měli upevnit naši víru, aby byla stálá a nepohnutelná. Písmo říká, že je to v našich silách: „Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakubův list 1,6-7).
Bůh nám tím říká: „Když svět hledí na můj lid v této nejisté době plné strachu a úzkosti, měl by vidět víru, která je stálá a neotřesitelná. Takže, můj lide, upevni svou víru! Zůstávej ve víře a nikdy se nevzdávej.“
Svět nepotřebuje více kázání o víře. Nevěřící to musí jasně vidět na našich životech. Potřebují vidět služebníky Boží, kteří procházejí stejně těžkými časy jako oni, ale jejich víra zůstává pevná. „K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím“ (Židům 11,2). Pokud zůstáváme ve víře, máme v sobě stejné svědectví Ducha Svatého: „Jsi Božím svědectvím tomuto světu. Ať druzí lidé mohou vidět na tvém životě, že je naděje.“