Je snadné považovat za samozřejmé zázraky, které Bůh vykonal v naší minulosti. Přesto nám Bible říká, abychom si pamatovali svá vysvobození. Mojžíšovo povzbuzení Izraele po zázračném přechodu Rudého moře bylo: „Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví.“ (Exodus 13,3)
Pán jim v podstatě říkal: „Chraňte tyto vzpomínky a pokaždé, když čelíte krizi, vzpomeňte si na všechny zázraky, které jsem pro vás učinil. A jistě o nich řekněte svým dětem, aby mohla být budována vaše víra i víra následujících generací.“
Vzpomínky na naše minulá osvobození pomáhají růst naší víře v tom, čím právě procházíme. Když se David dobrovolně rozhodl bojovat proti obru Goliáši, král Saul mu řekl: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ (1.Samuelova 17,33) Ale David si pamatoval, že holýma rukama zabil lva i medvěda, když chránil ovce. Řekl o tom Saulovi a ujistil ho: „Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ (1.Samuelova 17,36)
David znal nebezpečí, kterému čelil v podobě Goliáše, ale nebyl nováček ani naivní dítě, které se chvástá a hledá příležitost k souboji. Ne, prostě si jen připomínal svá minulá vysvobození a byl si jistý vítězstvím. Podíval se svému nepříteli přímo do očí a řekl: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva i medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“ (1.Samuelova 17,37)
Stojíte ve svém životě před obrem? Vzpomínáte na to, kdy Bůh uzdravil vaše tělo a pozvedl vás? Vzpomínáte na dobu, kdy vám poskytl finanční prostředky, které jste právě potřebovali? Nekrčte se tedy ve strachu, ale myslete na Jeho věrnost a důvěřujte mu, že vám opět pomůže.