Káleb, jehož jméno znamená „silný, statečný“ je typem křesťana, který vytrval až do konce. Byl blízký přítel Jozua a chodil neustále s Pánem.
Káleb byl jedním ze zvědů, kteří přešli Jordán. Když tam byl, Duch svatý přitáhl jeho pozornost k Chebrónu – místu smrti. Když s úžasem vyšplhal na posvátnou horu, jeho duši zaplavila víra. Byli zde pohřbeni Abraham se Sárou, stejně jako Izák a Jákob. O několik let později zde začalo Davidovo království. Káleb dokázal ocenit toto posvátné místo. Od této doby chtěl Chebrón za svůj majetek.
O Kálebovi bylo řečeno: „cele se mi oddal“ (4. Mojžíšova 14,24). Až do samého konce nezakolísal. Šalamoun v pozdějším věku zakolísal a „jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu“ (1. Královská 11,4). Káleb mohl ve věku 85 let dosvědčit: „Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel.“ (Jozue 14,11)
V 85 letech svedl Káleb svoji největší bitvu! „Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin … Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi … Proto patří Chebrón až dodnes jako dědičný podíl Kálebovi, synu Kenazejce Jefuna, poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele.“ (Jozue 14,12-14)
Je to úžasná zpráva! Nestačí zemřít hříchu – dojít plnosti kdysi dávno. Je třeba růst v Pánu až do konce! Udržovat duchovní sílu – neochabovat a cele následovat Pána – i ve stáří! Víra by měla neustále růst.