Mnoho dobrých lidí, kteří se považují za křesťany, je přesvědčeno, že jdou do nebe, ale žijí v omylu. I když si zrovna nelibují v žádném velkém hříchu a dělají spoustu dobrých skutků, jejich horlivost pro dobré skutky odsunula Boha stranou.
Ponoření se do budování podnikání, kariéry, snaha o zajištění tvé rodiny tě může odvést od usilování o hlubší duchovní život. Ježíš řekl „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.“ (Matouš 6,33). To není návrh, je to přikázání. Ježíš říkal „Pokud nejprve hledáte Pána, on se postará o všechny věci, za kterými se pachtíte. Ovšem musí se stát vaším hlavním zájmem!“
Apoštol Pavel: „Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu.“ (Koloským 3,2-3) A opět to není návrh, ale přikázání. Znamená to, „Směřuj své úsilí a zájem k věcem nahoře. Zaměř svou pozornost a soustředění cílevědomě na záležitosti Boha – neochvějně a neústupně.“
Bůh nevyžaduje, abychom prodali, co vlastníme, skončili v práci a stali se mnichy, kompletně oddáni meditaci a modlitbě. Ale vyžaduje, abychom si zvolili trávit čas u Slova a v modlitbách. Také říká, abychom se scházeli s ostatními věřícími: „Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme společná shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.“ (Židům 10,24-25)
Čemu dáváš ve svém životě přednost? Kdo na tebe čeká: vlastní snahy a touhy nebo Pán? Musíš se rozhodnout! Musíme být pozorní k varováním v Písmu, aby se nestalo, že budeme tak zaměstnaní, že promeškáme nejdůležitější věc – trávit čas v Boží přítomnosti, hledat jeho tvář a růst v něm.