ZAPOMNĚLI JSME NA VYVRŽENCE?

Nicky Cruz

Jak reagujeme na vyvržence naší společnosti? Jak se naše kultura staví k chudým, závislým, alkoholikům, členům zločineckých band, homosexuálům, pacientům s AIDS a k hříšníkům vůbec? Ještě důležitější otázka je: jak se k nim staví Církev jako tělo Kristovo? Díváme se na ně jako na lidi, kteří potřebují pomoc, ztracené a hledající východisko ze svého zoufalství a otroctví? Nebo předstíráme, že neexistují? Držíme si je z dosahu našeho zraku, někde daleko od našich očí, abychom se jimi nemuseli zabývat?

Zapomněli jsme na to, co pro nás udělal Ježíš. Zapomněli jsme, že bez jeho spásné milosti bychom byli stejně ztracení, bez naděje a slepí, jako jsou oni. Pokud bychom přišli o svoje hezké šaty a nablýskaná auta, domy, šperky a práci, o své zdraví, sílu a víru, taky by o nás nikdo nestál. Bez Ježíše nejsme nic! A bez soucitu nemáme místo v Božím království a ani právo nazývat se syny a dcerami našeho Krále.

Znovu a znovu v Písmu vidíme, že Ježíš sejde ze své cesty, jen aby se dotkl života jednoho jediného člověka. Dokonce i uprostřed velkých davů se často soustředil na potřeby ubohého žebráka, prostitutky, výběrčího daní, rybáře, chromého nebo slepého. Neviděl davy; viděl lidi, a duše potřebných, hledajících pomoc.

Představte si, jaký vliv bychom mohli mít na náš svět, kdyby každý kněz, pastor, evangelista a věřící se také díval na lidi tímto způsobem. Kdybychom jen mohli odložit svoji potřebu poutat pozornost na sebe, a místo toho se zaměřit na potřeby druhých, které vidíme před sebou, na osěmělé, na oči plné bolesti a zmatku, které najdeme v každém koutě naší zeměkoule.

“Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé” (Lukáš 14:21).

Nicky Cruz je mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu ze života plného násilí a zločinu po tom, co se setkal s Davidem Wilkersonem v New Yorku v roce 1958. Příběh jeho dramatické konverze byl řešen poprvé v knize The Cross and the Switchblade (česky Dýka a kříž) od Davida Wilkersona a později v jeho vlastní nejprodávanější knize Run, Baby, Run.