V Božím zásahu v Sodomě je vidět Jeho milost, když doslova uchopil Lota s jeho rodinou a vytáhl je z města. „Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili.“ (Genesis 19:16).
Když Lot na pokraji destrukce otálel bez síly nebo vůle dostát příkazu, Bůh tohoto zmateného, pošetilého, hříchem svázaného muže dovedl za ruku do bezpečí. V podstatě Lotovi říkal: „Miluji tě a nenechám tě zemřít v tomto masakru. Jsi spravedlivý muž, Lote, a já jsem tě varoval. Teď pojď!“
„Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ (Římanům 5:6). Doslovní význam výrazu „bez síly“ je tady „bez zdatnosti nebo vůle“. Bůh říká, že je ochotný za nás konat, protože my nemáme co dát.
Pán měl pro Lota ještě jeden pokyn: „Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten“ (Genesis 19:17).
Vrchy zde reprezentují Boží přítomnost, místo o samotě s Ním. Tento obraz se v písmu opakuje. Na vrchu se Boží sláva dotkla Mojžíše, tam Ježíš v modlitbách hledal svého Otce; taky na vrchu byl Kristus před svými učedníky proměněn.
„Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný -- ve městě našeho Boha, na své svaté hoře“ (Žalm 48:1).
„Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma“ (Izaiáš 2:3).
Když vám Bůh splní své sliby, běžte rovnou na vrch Jeho svatosti – Jeho přítomnosti.