persecution

Za dnů prvotní církve křesťané „společně pozvedli hlas k Bohu a řekli: ‚Panovníku … ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‘Proč zuří pohané hněvem a národy osnují spiknutí? Králové světa povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.’‘“ (Skutky 4,24–26)

Tehdy se nejednalo o lidi, kteří by byli podrážděni křesťanskou filozofií a křesťanským světonázorem, ale šlo o zuřivé a intezivní protivenství. Podobný posun směrem ke skutečnému protivenství vůči křesťanské víře začínáme vidět i dnes.

Je tisíc důvodů, proč by lidé měli milovat Ježíše, a ani jediný, proč ho nenávidět. Evangelia vykreslují Ježíše jako laskavého, trpělivého, plného něhy, odpouštějícího. Je nazýván pastýřem, učitelem, bratrem, světlem ve tmě, lékařem, obhájcem. Nechtěl, aby jediný člověk zahynul a přinesl smíření. Není žádný důvod, aby Ježíše někdo nenáviděl.

Ježíš říká církvi: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Matouš 5, 10-12)

Proč svět nenávidí skutečnou církev? Opravdový křesťan je milující, pokojný, odpouštějící a starostlivý. Ti, kteří poslouchají Ježíšova slova, jsou obětaví, pokorní a milí.