Komu Ježíš uděluje svůj pokoj? Možná si myslíte: „Nejsem hoden dostat Kristův pokoj. Ve svém životě mám příliš mnoho bojů. Moje víra je příliš slabá.“
Udělali byste lépe, kdybyste uvážili, komu Ježíš dal svůj pokoj. Žádný toho nebyl hoden a nikdo na to neměl právo.
Pomyslete na Petra. Ježíš se chystal dát svůj pokoj zvěstovateli evangelia, který brzy na to začal chrlit kletby. Peter byl horlivý v lásce ke Kristu, ale také ho zapřel.
Ježíš nám dává více než jeden důvod, proč potřebujeme jeho pokoj. V Janovi 14,30 Kristus říká svým učedníkům: „přichází vládce tohoto světa.“ V jaké situaci to prohlásil? Chvíli předtím řekl dvanácti: „Již s vámi nebudu mnoho mluvit“ (J 14,30).
Ježíš věděl, že učedníci potřebují pokoj, který by je provedl všemi situacemi. Řekl svým učedníkům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (Jan 14,27). To slovo učedníky překvapilo. V jejich očích to byl téměř neuvěřitelný slib: Kristův pokoj se měl stát jejich pokojem.
Těch dvanáct mužů žaslo nad pokojem, kterého byli za poslední tři roky svědky. Jejich mistr se nikdy nebál. Byl vždy klidný, žádná okolnost ho nikdy nerozrušila.
Když Pavel čekal v Římě na soud, byl držen v hrozných podmínkách (viz Filipským 1,13-14). Po celý den ho hlídali vojáci pretoriánské stráže, byl k nim trvale připoután. Byli to suroví, tvrdí muži, často kleli. Ti muži už viděli úplně všechno a každý uvězněný člověk byl pro ně zločinec, včetně Pavla.
Na cestách po světě jsem byl svědkem vlny odpadnutí od Krista. Úplné tsunami. Celé denominace byly tím zachyceny a zůstaly jen ruiny apatie. Bible jasně varuje, že i oddaní věřící mohou odejít od Krista.
Křesťan, který hledá „pokoj a bezpečí za každou cenu“ a jde mu jen o spásu, zaplatí vysokou duchovní cenu. Jak se tedy můžeme ubránit, abychom nebyli uneseni proudem od Krista, a co znamená nezanedbávat „slavné spasení“? Pavel nám říká: „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Židům 2,1)
„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“ (Jan 14,27)
Víme, že Kristus byl schopen hněvu a jindy byl dojatý k slzám. Ovšem převážně žil svůj život na zemi v pokoji. Měl pokojný vztah s Otcem, zůstal v pokoji tváří v tvář pokušení nebo ve chvílích odmítnutí a výsměchu. Měl pokoj i během bouře na moři, kdy spal na palubě lodi, zatímco se ostatní chvěli hrůzou.
Uzdravení, která konal Kristus, přítomní lidé okamžitě viděli. „Tu řekne ochrnutému: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.‘ A on vstal a odešel do svého domu.“ (Matouš 9, 6-7) Nemocný muž s pokrouceným tělem ležel u rybníka Bethesda a najednou prodělal viditelnou fyzickou změnu, takže mohl běhat a skákat (viz Jan 5, 5-8). To byl zázrak, který ohromil a pohnul s každým, kdo jej viděl. Další okamžitý zázrak!
Napříč Písmem vidíme, že Bůh rozdává svoji milost během zkoušek skrze zjevení, kterým bychom v dobrých časech nikdy nemohli porozumět. Boží dobrota přichází k lidem v časech problémů, neštěstí, izolace a utrpení. Například učedník Jan byl s Ježíšem v blízkém přátelství po dobu tří let. Byl to čas naprostého odpočinku, pokoje a radosti, přesto v tom čase Jan přijal jen velmi málo zjevení. Poznal Ježíše jen jako Syna člověka. Kdy tedy přijal Jan zjevení Krista ve vší jeho slávě? Stalo se to až poté, co byl odvlečen z Efezu v okovech.
„Prostíráš mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.“ (Žalm 23,5)
Bůh slíbil proroku Zachariášovi, že v posledních dnech bude kolem svého lidu ochrannou ohnivou zdí: „Já sám, je výrok Hospodinův, budu ohnivou hradbou kolem něho a slávou v jeho středu.“ (Zacharjáš 2,9). Podobně Izaiáš svědčí: „ano, bude stánek, který poskytne stín před denním horkem, a útočiště a úkryt před bouří a deštěm.“ (Izajáš 4,6)