Starý zákon je plný příběhů o Boží moci konající zázraky – otevření Rudého moře, Bůh mluvící k Mojžíšovi v hořícím keři, Eliáš přivolávající oheň z nebe.
Všechno to byly okamžité zázraky. Lidé, kteří se jich zúčastnili, mohli vidět a prožít, jak se udály, a byli jimi nadšeni. Takové zázraky toužíme vidět také dnes, vyvolávají bázeň a údiv. Chceme, aby Bůh roztrhl nebesa, sestoupil do naší situace a věci vyřešil v záblesku nebeské moci.
Určité životní situace překračují lidskou naději. Nemáme radu, lékaře, lék, ani nic jiného, co by pomohlo. Situace je stále horší a pomoci může jen zázrak.
V takových chvílích zbývá jen naděje, že někdo přivede Ježíše. Někdo musí převzít odpovědnost a jasně se postavit: „Nepřestanu se modlit, dokud nedostanu od Pána odpověď. Dokud mi neřekne: ‚Hotovo. Už můžeš jít.‘“
„Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: ‚Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, aby nezemdleli na cestě.‘“ (Matouš 15,32)
Uzdravení, která konal Kristus, přítomní lidé okamžitě viděli. „Tu řekne ochrnutému: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.‘ A on vstal a odešel do svého domu.“ (Matouš 9, 6-7) Nemocný muž s pokrouceným tělem ležel u rybníka Bethesda a najednou prodělal viditelnou fyzickou změnu, takže mohl běhat a skákat (viz Jan 5, 5-8). To byl zázrak, který ohromil a pohnul s každým, kdo jej viděl. Další okamžitý zázrak!
V Markově evangeliu se odehrávají různé bolestné situace, které mohou potkat i nás a prověřit naši víru. Když na nás přijde nečekaná pohroma, můžeme prožívat beznaděj a zoufalství.
Jairos, oddaný bohabojný muž a představený místní synagogy, se potýkal se svízelnou situací. Jeho dcerka byla nemocná a umírala. Když uslyšel, že Ježíš, který mnohé uzdravil, je blízko, rozhodl se: „Budu mu důvěřovat.“ Běžel k Mesiáši, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ (Marek 5,23)
„Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.“ (Skutky 5,15)
Apoštolové žili a sloužili v období zázraků. Dokonce i diakoni jako Štěpán a Filip, kteří sloužili u stolů, byli zmocněni Duchem svatým a dělali zázraky. Petr byl tak plný Ducha svatého, že nemocné přinášeli na ulice na lehátkách a nosítkách, aby jeho stín na ně padl a oni byli uzdraveni. Nebylo výjimečné vidět chromé, kteří byli uzdraveni a přišli do chrámu.