Pán spravuje své stvoření s majestátností a mocí. Jeho zákony řídí celý vesmír – celou přírodu, každý národ i všechny záležitosti lidské. Vládne mořím, planetám, nebeským tělesům a všem jejich pohybům. Bible nám říká: „Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem.“ (Žalm 66,7)
Je tisíc důvodů, proč by lidé měli milovat Ježíše, a ani jediný, proč ho nenávidět. Evangelia vykreslují Ježíše jako laskavého, trpělivého, plného něhy, odpouštějícího. Je nazýván pastýřem, učitelem, bratrem, světlem ve tmě, lékařem, obhájcem. Nechtěl, aby jediný člověk zahynul a přinesl smíření. Není žádný důvod, aby Ježíše někdo nenáviděl.
Satan se pokouší církev odklonit od jejího poselství, jehož centrem je Ježíš Kristus. Nejde mu o nic menšího než o to, aby se Boží lid odvrátil od svého poselství. Jedním ze způsobů, které si používá, je to, aby křesťané zabředli do politických záležitostí natolik, že je to naprosto pohltí. Když k tomu dojde, politika se stane tím hlavním, o čem se budou lidé bavit. Nikdo už pak nebude hořet touhou po Ježíši.
„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích!“ (Efezským 1,3) Pavel nám říká: „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou požehnáni duchovním požehnáním v nebesích, kde je Kristus.“ Jak neuvěřitelné zaslíbení pro Boží lid.
Tento slib se ovšem stává pouhými slovy, pokud nevíme, co je duchovní požehnání. Jak si můžeme užívat požehnání, která nám Bůh slibuje, pokud jim nerozumíme?
Boží lid potřebuje velké vylití Ducha svatého, nadpřirozený dotek ještě větší než o Letnicích. Ježíšovi následovníci o Letnicích nemuseli mít obavy z nukleárních zbraní. Netřásli se, protože celosvětová ekonomika nebyla na pokraji kolapsu.
Je jasné, že potřebujeme moc Ducha svatého, abychom mohli čelit posledním dnům. Vskutku, volání, které zní nyní, znělo i ve dnech proroka Izajáše: „Kéž bys roztrhl nebe a sestoupil … abys dal poznat své jméno.“ (Izajáš 63,19 - 64,1)
„Protože já žiji, také vy budete žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14, 19-20) Nyní je „ten den“, o kterém mluvil Ježíš; zkrátka musíme pochopit svou pozici v Kristu. Samozřejmě většina z nás zná svou pozici v něm - že s ním sedíme v nebi - ale pouze jako teologický fakt. Potřebujeme to prožít.
„To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích … aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryto od založení světa.‘“ (Matouš 13, 34-35)
Bible jasně říká, že existují Boží tajemství: „s přímými však sdílí svá tajemství.“ (Přísloví 3,32) Tyto skryté pravdy nebyly od založení světa známy, ale Matouš nám říká, že jsou obsaženy v Ježíšových podobenstvích. Mají moc skutečně osvobodit křesťany, pokud jsou ochotni zaplatit náklady na jejich objevení.
V Janově evangeliu v 2. kapitole je popsána situace, kdy Ježíš vchází do chrámu. Tímto okamžikem začíná jeho služba, jeho působení na této zemi. To, co pak následuje, je ale dost dramatické:
Když se pastýři zahleděli na dítě v jesličkách, uviděli Spasitele, který vykoupí celé lidstvo. Když jej spatřili mudrci, uviděli Krále, který porazí smrt. A proroci viděli Osvoboditele, který otevře dveře žaláře, odemkne okovy a osvobodí zajaté. Každý z nich měl svou vizi toho, kdo je Ježíš a proč přišel.
„Vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.“ (Jan 13,4-5) Někteří oddaní křesťané tohoto příkladu následují a jsou zvyklí na „službu umývání nohou.“ I když je takové jednání určitě chvályhodné, tento postup má hlubší význam. Poté, co Ježíš umyl nohy učedníků, zeptal se jich, „Chápete, co jsem vám udělal?“ (Jan 13,12)