Family

„Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas. Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno; čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět; čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat; čas rozhazovat kameny a čas kameny sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat; čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat; čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit; čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.“ (Kazatel 3,1-8)

Když byla moje dcera Alžběta malá, přála si k narozeninám křečka. Dali jsme jí ho. Pojmenovala ho Bidule. Hladila ho, mluvila s ním, prostě byla do něj zamilovaná.

Jednoho rána, když jsme se chystali do kostela, vzala moje žena Bidulu z klece a nechala ho pobíhat po balkóně, aby se trochu protáhl. Ale pak ho tam zapomněla! Po dopoledni v kostele jsme ještě zašli na oběd do restaurace, a když jsme se konečně vrátili domů, nalezli jsme Bidulu zcela vysušeného Quebeckým letním sluncem.

Jste požehnaní, pokud máte bratra nebo sestru, se kterými se můžete modlit. Skutečně nejmocnější přímluvci, které jsem poznal, se společně modlili ve dvou nebo ve třech. „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoliv věc, můj nebeský Otec jim to učiní.“ (Matouš 18,19)

Když vyučuji Bibli, neustále mě udivuje její aktuálnost pro rodinný život v 21. století. Bible je jedinou starodávnou knihou, jejíž autor stále žije. Skrze boje a zkoušky, kterými procházíme v Boží rodině, se posiluje víra a důvěra, protože „nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé“ (Žalm 127,1) a „blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách“ (Žalm 128,1).

Jak se v praxi naučíme milovat druhé tak, jako nás miluje Kristus? Jan píše: „Sestry vzkázaly Ježíšovi: ‚Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.‘ Když to Ježíš uslyšel, řekl: ‚Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.‘ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.“ (Jan 11,3–6)

Základy křesťanského domova se otřásají, je to přímý důsledek morálního a duchovního úpadku společnosti. V knize Skutků čteme o úžasném zázraku v domě Kornélia — proměně, která přišla na všechny, protože se jeden člověk odhodlaně vydal, aby uviděl svou rodinu spasenou.

„V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius … člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha … a pravidelně se modlil k Bohu.“ (Skutky 10,1-2) Kornélius byl tak oddaný touze uvidět svůj dům vejít do Boží plnosti, že se postil a modlil bez přestání.