„Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí“ (Žalm 24,3-4).
Už od úplného začátku Bůh volal svaté muže na horu, aby v Jeho přítomnosti slyšeli Boží hlas. Bůh povolal Abrahama na horu, aby ho vyzkoušel a uvedl ho do úzkého obecenství s Ním (viz 1.Mojžíšova 22,2). Abraham poznal jaký Bůh je, když pozdvihl nůž proti svému synovi – a Bůh poskytl berana jako oběť místo Izáka: „Bůh řekl: Nevztahuj na chlapce ruku…Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští.“ (1.Mojžíšova 22,12-13)
Bůh vedl Mojžíše na horu Choréb, kde přijal povolání vyvést Izrael z otroctví. A Mojžíš byl veden znovu na horu pokaždé, když chtěl Bůh mluvit ke svému lidu: „Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory“ (2.Mojžíšova 19,3).
Petr byl také na hoře v Boží přítomnosti, když uslyšel Pánův hlas: „A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ (2.Petrův 1,18)
Není jednoduché dosáhnout vrcholu hory. Vstoupíte do tajné komůrky a zůstanete, ochotni riskovat všechno, abyste byli sami v Boží svaté přítomnosti, dokud se vaše duše opět nerozhoří. Dosáhnete toho, když to budete zkoušet každý den a pokaždé dojdete výše, přes všechny skály a překážky a nevrátíte se, dokud nedosáhnete vrcholu. Nikdo se nedostane až na vrchol do Boží přítomnosti pouze jednorázovou hodinovou modlitbou. Musí se to stát životním stylem.
Zjevení Krista je tak hluboké, než aby ho někdo cele pochopil. Ale ti, kteří tráví čas na modlitbách v Jeho přítomnosti, získávají stále rostoucí poznání Krista, tak jak ho jejich srdci zjevuje Duch Svatý. Navraťte se do skryté komůrky a nechte se obnovit v Pánově slavné přítomnosti. Na „vrcholu hory“ se může obnovit vaše radost a váš život znovu nabude nového smyslu a směru.