„Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, abych uměl znaveného slovem posílit. Ráno za ránem mě probouzí, probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník. Panovník Hospodin mi uši otevřel a já se nevzpouzel, neodvracel jsem se zpět“ (Izajáš 50:4-5)
Všimněte si druhé věty: Ježíš byl každé ráno probuzen Duchem svatým. A Duch naladil Jeho uši, aby slyšel Slovo svého nebeského Otce. Když Kristus svědčí: „Nevzpouzel jsem se ani jsem se neodvracel zpět,“ říká tím: „Když jsem byl na Zemi, můj Otec mě naučil, co mám říkat, dělat a slyšet. A já jsem se od toho nikdy neodvrátil.“
Milovaní, takové duchovní probuzení potřebuji každé ráno. Duch svatý mi musí připomínat: „Davide, zakryj si uši před všemi pomluvami, klepy a zvrácenostmi. Nenech se od toho pošpinit.“
Ježíšovi vlastní učedníci však měli zašpiněné uši. Při jedné příležitosti jim řekl: „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí“ (Lukáš 9:44). Jinými slovy říkal: „Dávejte dobrý pozor, protože vám chci dát důležité zjevení. Budu ukřižován. Ať se vám tato slova zabodnou hluboko do uší. Je to věc, kterou potřebujete vědět.“
Jak na to učedníci reagovali? Písmo říká: „Oni však tomu slovu nerozuměli“ (9,45). Proč nemohli slyšet to, co jim říká jejich Mistr? Protože jejich sluch byl pošpiněn sobeckostí. Hned nato čteme: „Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší“ (9:46).
Tady je nesporný důkaz, že zašpiněné uši nemohou dostat hlubší zjevení Božího slova. Tito muži nemohli slyšet Ježíšův hlas, ačkoli stál sám přímo před nimi a mluvil k nim prostými slovy. Místo toho v Písmu čteme: „Jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali“ (9:45). Musím se ptát: Byla by zkušenost učedníků při ukřižování jiná, kdyby byli schopni rozumět tomu, co Ježíš říkal?
Pravdou je, že člověk, který je ponořený do svých vlastních zájmů, si to neuvědomuje. A pokud ano, tak to nepřizná. Proto učedníci nemohli slyšet to, co jim Ježíš říká. Byli tak sobečtí a tak soustředění na vzájemné vychloubání, že neslyšeli Kristův hlas.