Ježíš přišel jako prorok do svého vlastního domu, Izraele. Přesto "kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků" (Matouš 13:58) To je neuvěřitelné prohlášení. Nevíra omezila dokonce Ježíšovu moc konat zázraky.
V Novém zákoně najdeme i další tragické důsledky nevíry. Učedníci pro svoji nevíru nedokázali vyhnat démona z malého dítěte - a Ježíš je za to pokáral (Matouš 17:14-21). I po svém zmrtvýchvstání byl Ježíš jejich nevírou šokován: "Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce..." (Marek 16:14) Jinde Pavel říká o Židech: "Byly (ty větve) vylomeny kvůli nevěře" (Římanům 11:20)
Proč Bůh v Novém zákoně soudí nevíru tak přísně? Proto, že dnešní věřící dostali něco, o čem si starozákonní svatí mohli nechat jen zdát. Bůh nám dal požehnání v podobě Ducha svatého. Pod starou smlouvou byli věřící Božím duchem navštíveni jen výjimečně. Aby zažili Boží přítomnost, museli jít do Chrámu. Ale dnes Bůh sídlí ve svém lidu. Jsme jeho chrám a přebývá v každém věřícím.
Ve Starém zákoně Abrahama čas od času navštívil anděl nebo dostal slovo od Boha. Věřil, že Bůh je schopen udělat vše, co zaslíbil, a "nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení" (Římanům 4, 20). Ježíš je tu teď pro nás každou hodinu každého dne. Máme možnost k Němu volat celý život a víme, že odpoví. Zve nás, abychom směle vstoupili do Jeho trůnního sálu a předložili Mu své prosby. A On nás utěšuje a vede skrze Ducha svatého.
A přitom i přes všechna tato požehnání, když prožíváme těžké zkoušky, stále o Bohu pochybujeme. Ježíš nás kárá za takovou nevíru, když říká: "A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?" (Lukáš 18, 7-8). Kdyby se Kristus vrátil dnes, našel by ve vás víru?