„To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky. To řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat? Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: Nad tím se urážíte?“ (Jan 6:58-61).
Všimni si, že zde Ježíš mluví k věřícím. Co byla ta hrozná řeč, na kterou takhle reagovali? Bylo to: „Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“
Ježíš viděl, že jeho slova lidi šokovala. A tak se jich v podstatě zeptal: „Urazil jsem vás? Znepokojilo vás, že jsem řekl pravdu?“ Potom oznámil: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život“ (Jan 6:63). Zcela to objasnil: „To, nad čím se urážíte, přináší život.“ Jak reagovali jeho následovníci? „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili“ (Jan 6:66).
Tato Ježíšova slova potvrzuje mnoho dnešních církví. Je neuvěřitelné, že některé sbory odstranily ze svých bohoslužeb veškeré zmínky o Kristově krvi. Pastoři se o ní ve svých kázáních nezmiňují a chvály o krvi se nezpívají. Je to považováno za něco velmi pohoršujícího.
Ježíš ale varuje: „Nezáleží na tom, že se vám zdají má slova pohoršující. Nemůžete je změnit. Má slova vytvářejí život a musíte je přijmout celou svou bytostí, stejně jako jídlo a pití. A proto nezmírňujte to, co říkám. Jestliže ze svého kázání odstraníte krev a kříž, znemožňujete hledajícím nalézt jejich jedinou naději pro věčný život.“