Apoštol Pavel vysvětluje: „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1. Korintským 12,27) A zde říká: „Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.“ (1 Kor 12,14)
Pavel nám tím říká: „Podívejte se na své tělo. Máte ruce, nohy, oči, uši. Nejste jen samostatný mozek, který není propojený s ostatními částmi těla. Stejně je to s Kristem. On není jen samotnou hlavou, ale má tělo a my jsme části jeho těla.“
Pavel to dále rozvádí: „Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1. Korintským 10,16–17) Jednoduše řečeno, všichni jsme syceni stejným pokrmem: Kristus – mana z nebe. „Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ (Jan 6,33)
Ježíš často mluvil s učedníky v podobenstvích a každé podobenství obsahovalo skrytou Boží pravdu. Tato tajemství sdíleli Otec, Syn a Duch Svatý před stvořením: „Otevřu ústa v podobenstvích, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘“ (Matouš 13,35) Ježíš dosvědčuje, že skryté pravdy jsou zjeveny pouze těm, kteří si na jejich hledání udělají čas.
Ježíš prohlásil: „Já jsem chléb života … Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe … ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.“ (Jan 6: 35.51.57) Obraz chleba zde je důležitý. Pán nám říká: „Když přijdeš ke mně, budeš nasycen. Budeš ke mně připojen jako část mého těla. Proto přijmeš sílu života, která je ve mně.“ Takto, každá část jeho těla přijímá sílu z jediného zdroje: Krista, který je hlavou. Vše, co potřebujeme, abychom žili vítězný život, plyne z něj.
Tento chléb nás charakterizuje jako části jeho těla. Jsme odděleni od zbytku lidské společnosti, protože jíme z jednoho bochníku: Ježíše Krista. „Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. (1. Kor 10,17)