O známých Ježíšových slovech o ovcích, pastýři a zloději v Janovi, panuje všeobecně mylná představa. „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič.“ (Jan 10,1)
„Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti“ (J 1,7-10).
Když mluvíme o zloději, myslíme si, že nás bude pokoušet – plnit naše srdce chtíčem, chamtivostí a svárem. Pokud však vezmeme v úvahu kontext, není to úplně to, co tato pasáž říká. V deváté kapitole Jana čteme, jak Ježíš právě uzdravil slepce v chrámu a náboženští vůdci – všichni lidé, kteří se pokoušeli vstoupit do nebeského království náboženským způsobem dodržováním pravidel – říkali, že Ježíšovo dílo pochází z ďábla, nikoli z Boha. Nelíbilo se jim, když Kristus říkal, že je jedinou cestou k Bohu.
Existuje způsob, jak se mít hojnost života. Pokud jste bloudili a chcete se vrátit ke svobodě, kterou jste měli v Kristu, je to v ďáblově mysli nebezpečná věc.
Možná jste ve zmatku, vině nebo odsouzení a nežijete ve vítězství, které nám dal Kristus. Tehdy přijde zloděj a řekne: „Chceš se vrátit? Pomůžu ti s návratem a tady je návod. Najdeme si jinou cestu dovnitř. Najdeme nějaký náboženský systém, dodržování zákonů, skutky těla, aby ses mohl vrátit skrze svou vlastní sílu.“
To nás však zabije, odvede a zničí. Kristus je jediný způsob, naše jediná spása a milost a my musíme přijmout tuto mocnou pravdu.