Budě tě šokovat zjištění, že Ježíš se potýkal s pocitem, že se mu nepodařilo dosáhnout skoro ničeho?
V Izajáši 49,4 čteme tato slova: „Já jsem však řekl: ‚Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud. A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha.‘“ Všimněte, že to nejsou slova Izajáše, který byl Bohem povolán ve zralém věku. Ne, jsou to Kristova vlastní slova, vyslovená tím, který byl „povolán z života mateřského; z nitra své matky … Hospodin. … vytvořil jej jako svého služebníka už v životě matky, aby k němu přivedl Jákoba nazpět, aby se Izrael k němu shromáždil“ (Izajáš 49, 1.5).
Když jsem dočetl až do tohoto místa, které jsem si četl již mnohokrát předtím, moje srdce užaslo. Jen těžko jsem mohl uvěřit tomu, co jsem právě dočetl. Ježíšova slova o marné námaze byla odpovědí na slova Otce, který prohlásil: „Ty jsi můj služebník … v tobě se oslavím.“ (Iz 49,3) Čteme Ježíšovu překvapivou odpověď hned v následujícím verši: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ (Iz 49,4)
Když jsem si tato slova přečetl, pocítil jsem k Ježíši ještě hlubší lásku. Uvědomil jsem si, že Židům 4,15 není pouhé klišé: náš Spasitel opravdu rozumí naším pocitům nejistoty, byl pokoušen stejným způsobem jako my, ale nedopustil se hříchu. Mohl zakoušet naprosto stejné pokušení ze strany Satana, slyšet stejný obviňující hlas: „Svoje poslání jsi nesplnil. Tvůj život je selháním. Po vší té námaze vlastně nemáš, na co bys poukázal.“
Kristus přišel na tuto zemi, aby naplnil Boží vůli a probudil Izrael. A učinil přesně to, co mu bylo přikázáno. Jenže Izrael jej odmítl: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1,11)
Proč by Ježíš anebo kterýkoli jiný muž či žena Boží vyslovovali tak beznadějná slova: „Namáhal jsem se zbytečně?“ Jak by mohl Boží syn učinit takové prohlášení? A proč se dílo celých generací věrných věřících scvrklo do těchto slov plných sklíčenosti? To vše je výsledek srovnání chabých výsledků s vysokými očekáváními.
Pravdou je, že jsme všichni povoláni k velkému společnému cíli a jedné službě: tím je stát se podobnými Ježíši. Jsme povoláni k růstu, abychom se mu připodobňovali a byli proměněni k jeho obrazu.