V Lukáši 15,3-7 se mluví o pastýři, který opustil 99 ovcí a šel hledat jednu ztracenou ovci. Obvykle se zaměřujeme na tu ztracenou ovci, ale co ty ostatní, které zůstaly?
Představuji si, že mezi těmi 100 ovcemi byly pravděpodobně tři nebo čtyři, které byly vždy přímo u nohou pastýře, kamkoli šel. Byly to ovce, které si myslely: „Člověče, neopustíme tě.“ Věděly, v kolik se ráno pastýř probouzel, a pokud se probouzel v 6:00, pak v 5:59 mu šmátraly po paži. Byly to ovce, které by si všimly toho, že se pastýř znepokojil a začaly by bečet.
Jsou to ovce, které pilně hledají. Znají nejen Pánův hlas jako většina ostatních ovcí, ale také milují jeho přítomnost.
Když se tedy jedna ovce zatoulá, pastýř ji jde hledat, a na okamžik opustí ostatní ovce, které ho pilně hledají. Všimli jste si toho někdy, vy, kteří pilně hledáte Boha? Někdy se divíte: „Kam šel? Sledoval jsem ho, byl jsem blízko něho. Cítil jsem jeho přítomnost a teď nemohu.“
Kolikrát Ježíš opustil své učedníky, aby trávil čas s Bohem nebo mluvil s někým, kdo byl společenský vyvrhel? Vždy znovu pak našel své učedníky nebo oni našli jeho, ale obvykle to bylo za okolností, které způsobily jejich údiv: „Co teď dělá?“
Bůh se stará o své záležitosti, jeho zájmem je oslavit se záchranou svého lidu. Vychází ven za ztracenými ovcemi. Často se stává, že tomu nerozumíme ani my, kdo ho pečlivě sledujeme. To jsou potom ty chvíle, kdy se osvědčuje a buduje naše víra, abychom důvěřovali, že i když nerozumíme jeho činům nebo se nám zdá, že nás opustil, náš Pastýř je milosrdný a spravedlivý.