Pokud důvěřujeme Kristu, činíme také kroky víry. Bible ukazuje, že pokud nebude na první krok navazovat růst víry, číhá na nás velké nebezpečí.
„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10,10)
V těžkých bojích na nás mohou „rychle a zběsile“ dolehnout okolnosti, a právě v takových chvílích si častokrát pomyslíme: „Nevím, jestli to zvládnu, Pane. Nechápu, jak to může někdo zvládat.“ Toho ale využívá nepřítel, přijde se svou temnotou a mocí a pokusí se ukrást a potopit naši víru.
Drahý křesťane, toto se děje každému opravdovému Božímu služebníkovi. Petr nás láskyplně varuje: „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (1. List Petrův 4,13-13)
Bez ohledu na to, jak dlouho Pánu sloužíte, budete se trvale učit jak jít jeho cestou, zejména za těžkých okolností. Nikdy bychom neměli říkat: „To stačí, Pane, už toho mám dost.“ Místo toho bychom měli říct: „Pane, nevidím cestu dál a nevím, kde hledat milost, jak tímto projít, ale slíbil jsi, že mi ji daruješ, a vím, že budeš mojí silou.“
V takové víře najdete pokoj – v plné důvěře v Pánovu lásku. Bůh vás povede na místo požehnání. Ať už budete muset dělat nepodstatné věci nebo čelit těžkým zkouškám, cvičiště, které Bůh určil pro zástupy svých nejoblíbenějších, je místem, kde se učíme jeho povaze, charakteru, žehnání, a dobrotě.
Bůh si nás cení a má s námi svatý záměr, stejně jako ho měl pro vlastního Syna. Proto máme pokoj, který převyšuje každé pomyšlení, a odpočíváme s vědomím, že před námi je jeho požehnání. Děkuji ti, Pane!