Lidé nás často kontaktují a říkají: „Nemám nikoho, s kým bych mohl mluvit, s kým se podělit o břemeno, nikoho, kdo by měl čas mě vyslechnout. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce.“
Král David byl neustále obklopen lidmi. Byl ženatý a měl po boku mnoho společníků. Přesto od něj slyšíme stejný výkřik: „Ke komu půjdu?“ V naší přirozenosti je chtít, aby nás další lidská bytost s obličejem, očima a ušima poslouchala a radila nám.
Když byl Jób přemožen svými zkouškami, zvolal se zármutkem: „Kéž bych měl někoho, kdo by mi naslouchal!“ (Jób 31,35) Tento výkřik pronesl, když seděl před svými takzvanými přáteli. Tito přátelé ovšem neprojevili žádné vcítění do jeho problémů; ve skutečnosti to byli poslové zoufalství.
Jób se obrátil přímo k Pánu: „Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce. … Mé oko prolévá slzy před Bohem.“ (Jób 16,19-20)
David naléhal na Boží lid, aby učinil totéž: „Důvěřujte Mu vždy, lidé; vylijte své srdce před Ním; Bůh je naše útočiště.“ (Žalm 62,8)
Utrpení přichází k nám všem a právě teď zástupy svatých trpí. Jejich okolnosti proměnily jejich radost v pocity bezmoci a zbytečnosti. Mnozí se ve své bolesti ptají: „Proč se mi to děje? Je na mě Bůh naštvaný? Co jsem udělal špatně? Proč neodpovídá na mé modlitby?“
Věřím v srdci, že toto slovo je pro vás pozváním od Ducha svatého k nalezení soukromého místa, kde můžete často vylévat svou duši k Pánu. David „vylil svou stížnost“ a ty můžeš také. Můžeš mluvit s Ježíšem o všem – o svých problémech, o své současné zkoušce, financích, zdraví – a říct mu, jak jsi přemožen a jak jsi na dně. Vyslechne tě s láskou a soucitem a nepohrdne tvým voláním.
Bůh odpověděl Davidovi. Odpověděl Jóbovi. A po staletí odpovídal každému, kdo důvěřoval jeho slibům. Slíbil, že tě vyslechne a povede. Přísahou se zavázal, že bude tvou silou, takže k němu můžeš přijít a být obnoven.