Pokud bychom měli být tím, kým skutečně jsme, byli bychom mnohem více zlomyslní a plní vzájemných svárů. Nebýt Boží milosti, svět by se rozpadl.
Často nalezneme chudobu ve vztazích dokonce i v církvi, nejen ve světě. V našich vlastních životech se projevuje vážné sobectví, které řídí naše ambice a směr v životě. Řada lidí se nemodlí a Pána neuctívá. Nemůžeme přijmout plné evangelium a vítězství, dokud si neuvědomíme, jak padlá je naše přirozenost a jak daleko jsme od Boha.
V listu Filipským Pavel píše dobrou zprávu, která reaguje na vztahovou chudobu a sobectví v našich životech. V tomto textu je vyryt slib, který mění svět.
„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ (Filipským 4,4-8)
Pán je blízko. Pokoj Boží bude střežit naše srdce a mysl. Bez poznání naší vlastní hluboké hříšnosti a bez tohoto slibu nemůžeme ani poznat radost z dobré zprávy o Kristu, který přichází, nepoznáme jeho dokonalý život, smrt, vzkříšení a ospravedlnění.