Starý zákon je plný příběhů o Boží moci konající zázraky – otevření Rudého moře, Bůh mluvící k Mojžíšovi v hořícím keři, Eliáš přivolávající oheň z nebe.
Všechno to byly okamžité zázraky. Lidé, kteří se jich zúčastnili, mohli vidět a prožít, jak se udály, a byli jimi nadšeni. Takové zázraky toužíme vidět také dnes, vyvolávají bázeň a údiv. Chceme, aby Bůh roztrhl nebesa, sestoupil do naší situace a věci vyřešil v záblesku nebeské moci.
Ale častěji zázraky projevující Boží moc v životech lidí přichází s tím, co nazýváme „postupnými zázraky.“ To jsou zázraky, které jsou okem těžko rozeznatelné. Nejsou doprovázené hřměním, blesky nebo nějakými viditelnými pohyby nebo změnami. Postupné zázraky začínají spíše v tichosti, bez fanfár a uskutečňují se pomalu, ale jistě, krůček po krůčku.
Oba druhy zázraků – okamžité a postupné – se projevily během Kristovy služby. Uzdravení, která vykonal, byla okamžitá, viditelná, snadno rozpoznatelná těmi, kdo jim byli tehdy přítomní. Přemýšlím nad zmrzačeným mužem s pokrouceným tělem, který najednou prodělal fyzickou změnu zevnějšku do té míry, že mohl běhat a skákat. Byl to zázrak, který musel ohromit všechny, kteří jej viděli.
Nasycení, která Kristus učinil, byla postupnými zázraky. Ježíš Boha poprosil jednoduchou modlitbou o požehnání – bez ohně, hřmění nebo zemětřesení. Pak rozlomil chléb a sušenou rybu, bez toho, že by dal jakékoliv znamení nebo zvukem upozornil, že se právě odehrává zázrak. Aby nasytil tolik lidí, muselo dojít k tisícům lámání chleba a ryb. A každý jednotlivý kousek chleba a ryby byl částí zázraku.
To je způsob, jakým dnes Ježíš koná mnoho svých zázraků v životech svých lidí. Modlíme se za okamžité, viditelné zázraky, ale náš Pán často pracuje v tichosti a koná pro nás zázraky kousek po kousku, krok za krokem. Nejsme možná schopní je uslyšet nebo se jich dotýkat, ale On je v činnosti, připravuje naše vysvobození za hranicí toho, co můžeme vidět.