Satan se pokouší církev odklonit od jejího poselství, jehož centrem je Ježíš Kristus. Nejde mu o nic menšího než o to, aby se Boží lid odvrátil od svého poselství. Jedním ze způsobů, které si používá, je to, aby křesťané zabředli do politických záležitostí natolik, že je to naprosto pohltí. Když k tomu dojde, politika se stane tím hlavním, o čem se budou lidé bavit. Nikdo už pak nebude hořet touhou po Ježíši.
Jedná se o záležitosti, o které se Boží lid musí zajímat. Ne však do té míry, aby se srdce otevřelo na hořkost či aktivity, kterým by se Kristus nevěnoval. Musíme být schopni modlit se v duchu bez vyrušování. Ježíš naléhá, abychom nedovolili ničemu a nikomu, aby nás okradl o jeho pokoj. On vskutku dává rozkaz, abychom vešli a zůstávali v jeho odpočinutí. „Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.“ (Židům 4,1)
Nejde o politické prohlášení, ale o varování křesťanům, aby se nenechali zatáhnout do narůstající hořkosti spojené s dnešní politickou situací. Ježíš svědčí o tom, že můžeme být v tomto světě, ale nebýt z tohoto světa. To znamená, že nemáme účast na duchu tohoto světa a nejdeme s proudem. Ve skutečnosti se právě tímto způsobem stáváme svědectvím o naději ve světě, který žádnou nemá. Když se nás nějaký úzkostný člověk zeptá, můžeme odpovědět ve víře a s jistotou: „Ježíš je moje naděje a pokoj.“
Ježíš musí zůstat středem našich srdcí, myslí a aktivit, ne centrem vlády nebo politiky. Ačkoli jsou tyto věci důležité, mohly by nás okrást o naše hlavní zaměření, kterým je evangelium Ježíše Krista. Jako křesťané máme jistotu v poznání, že všechny národy se dostanou pod autoritu našeho Pána Ježíše.
Všude kolem nás se svět hroutí. Ale my hledíme na Ježíše! Se zrakem upřeným na něj procházíme současnými zkouškami. Vidíme, že stojí s námi v naší bolesti, utrpení, krizích, ve všech věcech.
Nejvíce ze všeho však vidíme to, že Ježíš má vše připravené pro svůj příchod! Haleluja!