Ježíš prohlásil: „Já jsem chléb života … Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe … ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.“ (Jan 6, 35.51.57) Obraz chleba zde je důležitý. Pán nám říká: „Když přijdeš ke mně, budeš nasycen. Budeš ke mně připojen jako část mého těla. Proto přijmeš sílu života, která je ve mně.“ Takto, každá část jeho těla přijímá sílu z jediného zdroje: Krista, který je hlavou. Vše, co potřebujeme, abychom žili vítězný život, plyne z něj.
Tento chléb nás charakterizuje jako části jeho těla. Jsme odděleni od zbytku lidské společnosti, protože jíme z jednoho pecnu: Ježíše Krista. „I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb. (1. Kor 10,17)
Apoštol poukazuje „i když je nás mnoho, v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.“ (Římanům 12,5) Jinými slovy, nejsme jenom připojeni k Ježíši, naší hlavě, ale jsme i připojeni jedni k druhým. Popravdě, nemůžeme k němu být připojeni, aniž bychom nebyli propojeni se svými sourozenci v Kristu.
Jsme srostlí nejen potřebou Ježíše, ale i potřebou být srostlí navzájem. Pavel prohlásil: „Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ stejně jako hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘“ (1. Kor 12,21) Povšimněte si druhé poloviny verše. Ani hlava nemůže říct jiné části: „Nepotřebuji tě.“ Jak skvělé prohlášení. Pavel nám říká: „Kristus nikdy neřekne části svého těla: ‚Nemám pro tebe uplatnění.‘“ Naše hlava se vědomě připojuje ke každému z nás a kromě toho říká, že jsme všichni důležití, až nezbytní, pro fungování jeho těla.
Shromáždění ve jménu Ježíše je pro nás naprosto zásadní. Jako bratři a sestry v Kristu se máme jedni k druhým s péčí a láskou přiblížit, hledat společenství s druhými a podporovat jedni druhé modlitbou.