„Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, jestliže nezůstanete ve mně. Já jsem ten vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15, 1-5)
Ježíš poslední noc strávil se svými učedníky. Když povečeřeli, požádal je, aby šli s ním, aby jim mohl předat poslední učení. „Vstaňte, pojďme odtud!“ (Jan 14,31) Když šli, Ježíš mluvil o vztahu k němu a Otci. Vinnou révou je Ježíš - zdroj veškerého života, který do nás proudí - a my jsme ratolesti. Na celý tento životní tok dohlíží nebeský Otec, zahradník, který pečuje o náš růst. Mohl by existovat pěknější obraz života v Kristu?
Přesto je do této analogie zakomponován i jiný obraz: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odstraňuje“ (J 15,2). Mnoho křesťanů při tomto verši sebou cukne; nikdo nemá rád myšlenku, že by měl být „odstraněn“ Bohem. Tento verš je sám o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby se tíhlo k náboženství založeném na výkonu, systému, pomocí kterého lze měřit, zda přinášíme ovoce nebo ne.
Náš soucitný, milující Pán, je více než zdrojem života pro nás - On je jediným zdrojem života. Jiné „vinné révy“ mohou slibovat život, ale žádná z nich neobsahuje skutečný život. Křesťané mohou hledat život ze zdrojů, které se zdají dobré a legitimní - ambice a úsilí, úspěch a pohodlí - ale tyto révy samy o sobě nejsou živé. Ježíš chce, abychom do něj byli naroubováni, abychom mohli každý den plně pít z jeho hojného života.
Vinař, nebeský Otec, pečuje o svou zahradu láskyplně a dokonale a dává dobré věci tam, kde mohou růst. Dobrý vinař ale také čistí - a to může být bolestivé. Ježíš však dává jasně najevo, že když v něm zůstaneme, prořezávání přinese ovoce, které je slavné a nemůže být vyprodukováno jen tak samo o sobě.
Ježíš dal svým učedníkům krásná slova na rozloučenou: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla plná.“ (J 15,11)