Než Boží prorok Daniel dosáhl osmdesáti let, přežil dva babylonské krále, Nebúkadnesara a jeho syna Belšazara, a poté sloužil za krále Dariuse. Daniel byl vždy mužem modlitby a nezamýšlel to změnit ani ve stáří.
Král Darius povýšil Daniela do nejvyššího úřadu v zemi, pověřil ho formováním vládní politiky a vyučováním všech soudních jmenovatelů a intelektuálů: „Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království“ (Daniel 6,4).
Daniel byl očividně velmi zaneprázdněný. Ale nic nemohlo odvést tohoto Božího muže od pravidelných modliteb. Třikrát denně odešel od svých povinností, břemen a požadavků na něj kladených, a trávil čas s Pánem.
Daniel je pro nás příkladem toho, jak důležité je mít modlící se vůdce. Pamatujte, že byl postaven nad další vládce v zemi. Uvažme, jaké nesmírné úsilí musel Daniel modlitbě věnovat. Koneckonců, žil v New Yorku své doby – skvělý, majestátný a bohatý Babylon. A žil v době duchovní apatie – opilství, hledání rozkoší a chamtivost mezi Božím lidem.
Modlitba k nikomu včetně Daniela nepřichází přirozeně. Pravidelné modlitby je snadné zahájit, ale těžké udržovat – naše tělo i ďábel se proti nim spiknou. Modlitba, která je efektivní, přijde od věrného, pilného služebníka, který vidí, že jeho národ a církev upadá stále hlouběji do hříchu, a proto padá na kolena a volá za ně k Bohu. Bůh velmi touží požehnat svůj lid, ale pokud je naše mysl znečištěna duchem tohoto světa, nemůžeme přijmout jeho požehnání.
Chceš se dnes připojit k Božím modlitebníkům? Pokud ano, volej k Pánu: „Ach, Pane, ať už to stojí cokoli, drž mě na kolenou. Toužím vidět, jak tvůj Duch koná v srdcích mužů a žen!“