„Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy.“ (2. Timoteovi 3,1) Právě teď se dějí věci, které jsme si nikdy nedokázali představit. Ježíš předpověděl, že lidé budou milovat sami sebe, peníze, budou nenávistní, pyšní a arogantní. Dnes, když má někdo odvahu ozvat se proti hříchu, je nazván bigotním a stane se vyvržencem. Když se Boží slovo odsouvá na okraj společnosti, hřích začne stále víc převládat.
Jako Kristovo tělo se neopovažujeme zůstat vůči těmto věcem lhostejnými. Starý zákon hovoří o synech Izacharových, kteří „byli schopni porozumět časům“ a věděli, jak jednat se světem (viz 1. Paralipomenon 12,33). Lze totéž říci o Kristově těle dnes?
Pokud rozpoznáváme časy, víme, že to není chvíle na polovičatá opatření. Jediným způsobem, jak se „vypořádat se světem“, je nenechat církev, aby jela ve vyjetých kolejích. Ježíš řekl o určitých démonech: „Takový duch nevychází jinak než modlitbou a postem“ (Matouš 17,21). V těchto dobách musí být naše modlitby vroucí, protože bez duchovní změny věci vypadají příliš bezútěšně.
Uprostřed tmy nás Ježíš povolává, abychom byli světlem. A tady je naše poselství pro takovou dobu: „Ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janova 4,4). Bůh v životě svého lidu vykonal úžasné věci a každý z nás je povolán, aby hlásal jeho slávu skrze svědectví „plné chlouby“ — On je hoden velebení a chvály.
Jak vypadá takové svědectví „plné chlouby“? Pavel říká: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.“ (2. Korintským 10,17). Abychom se mohli chlubit způsobem, který Pavel popisuje, musí být naše chlouba hodna Boží slávy. Například Štěpán byl diakon, který rozděloval jídlo vdovám — dobré svědectví samo o sobě. Jeho svědectví „plné chlouby“ však přišlo, když kázal nevěřícímu davu, tak je vyprovokoval, že ho ukamenovali, čímž se stal prvním mučedníkem církve.
Naše svědectví „plné chlouby“ přijde pouze z moci Boží, ne z naší vlastní síly, horlivosti nebo úsilí: „Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.“ (2. Korintským 12,9)