Svědectví, které chce Bůh probudit ve svých dětech, je radost — skutečná, trvalá radost. „Radost z Hospodina bude vaší silou“ (Nehemiáš, 8,10). Radost, která vyvěrá z biblického učení a opravdového obrácení, přináší Božímu lidu skutečnou sílu a přitahuje hříšníky do Jeho domu.
Většina křesťanů si nespojuje radost s pokáním, ale ve skutečnosti je pokání počátkem vší radosti v Ježíši. Bez něj žádné radosti není. Když David zhřešil, ztratil všechnu radost pocházející od Hospodina a ta se k němu mohla vrátit jedině po Davidově opravdovém pokání. Modlil se: „Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně“ (Ž 51,4-5). David se také modlil, aby obdržel zpět, co ztratil: „Vrať mi veselí ze své spásy“ (Ž 51,14).
Pokud v životě kohokoliv přebývá hřích, není možné, aby měl Boží radost. Musíme se neustále důsledně oddělovat od okolního světa. Jak může Duch svatý vylít svou radost na někoho, kdo se stále oddává cizoložství, závislostem, honí se za pozemskými statky a žije jako ti, kdo Krista nenásledují?
Jen radost z Pána nás naplní opravdovou silou. Můžeme klidně všem vykládat o naší dlouhé cestě s Pánem, ale pokud nedovolíme Duchu svatému, aby v našem srdci udržoval Boží radost — pokud neustále nehladovíme po Jeho slově — pak náš oheň uhasíná a nebudeme připraveni na to, co se chystá a co přijde na tento svět v posledních dnech.
Jak si ale ve svém srdci udržíme Boží radost? Stejným způsobem, jakým jsme ji obdrželi na počátku své cesty s Ním.
- především máme milovat jeho Slovo, cenit si ho a hladovět po něm
- za druhé - musíme setrvat v ochotě k pokání
- za třetí, oprostit se od všech negativních vlivů okolního světa
Tímto způsobem si udržují „Ježíšovu radost“ osoby nebo církve plné Ducha svatého — neustále se radují a jsou plní veselí!