Někteří věřící přechovávají hněv vůči Bohu, což může být velmi nebezpečné. Je smutné, že se zvyšuje počet zklamaných služebníků, vyhořelých a v hněvu vůči Bohu, kteří odchází od svého povolání. Zatímco je to těžké pochopit, spousta jedinců to zdůvodňuje, „Byl jsem horlivý, věrný - dal jsem ze sebe to nejlepší - ale čím horlivěji jsem pracoval, tím méně jsem viděl výsledků. Můj sbor mě nedoceňoval a všechny mé modlitby se jevily marné. Teď jsem si dal pauzu, abych promyslel, co dál.“
Bible nám dává příklad proroka, který začal být sklíčený, když se věci odehrávaly jinak, než plánoval. „Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, co ti sám řeknu.“ (Jonáš 3,2) Už jednou tento příkaz neposlechl a mělo to rozsáhlé následky (znáte příběh Jonáše a velryby?), ale tentokrát poslechl a kázal slovo Boží, jak mu bylo dáno.
Jonáš předpokládal, že město bude zničeno a také na to čekal - ale nic se nestalo! Proč? Protože Bůh se smiloval a změnil své úmysly: „A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.“ (Jonáš 3,10) Jinými slovy, lidé v Ninive svých činů litovali a Bůh jim ukázal svou milost a slávu.
Jonáš byl smutný a zklamaný, protože věci se neuskutečnily tak, jak plánoval. Jeho pýcha byla zraněná a dostal se do vzteku.
Bůh rozumí naší bolesti a zmatku; přeci jenom, náš nářek je lidský. Pamatuj, Pán pro nás má na mysli jen dobré a uzdraví tě ze vší hořkosti, když hledáš jeho tvář. Opravdu, „odměňuje ty, kdo jej hledají.“ (Židům 1,6)