Bůh stvořil člověka proto, aby s ním měl společenství. Jeho věčným záměrem bylo, aby měl člověk účast na jeho společenství lásky, přijetí, něhy a opravdového poznání jeden druhého. Pak do světa vstoupil hřích a otřásl celým tím konceptem přátelství, a spolu s hříchem přišel stud, odcizení, oddělení, beznaděj. Ale pak se na scéně objevil Ježíš!
„Pamatujte, ... že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír … Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“ (Efezským 2,11-14.19)
Pavel zde zmiňuje osobní proměnu, která přišla skrze moc kříže Ježíše Krista. Mluví ale také o tom, že Bůh přinesl pokoj a obnovu do porušených mezilidských vztahů. Tam, kde jsi předtím při jednání s ostatními pociťoval odpor, strach, odcizení a úzkost, najednou můžeš to vše vyměnit za usmíření, mír a lásku. Kristus tě učinil spravedlivým a bariéra hněvu a trpkosti je pryč. Odteď budeš kráčet v lásce a pokoji, v přijetí a svobodě a v uzdravení. Možná, že slova, kterými tě někdo ranil, stále bolí, ale teď už si nebudeš stavět stěnu z negativních emocí, jak jsi to dělával dříve.
Slovo Boží o tom říká: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ (Římanům 12,18) Jinými slovy: Bůh ti dá milost odpustit a rozšířit to požehnání dál na ostatní, ale ti to nemusí vždy dobře přijmout. Nicméně „pamatuj, že jsi byl odloučen od Krista“ - ale to už neplatí. Teď jsi členem Boží rodiny a jsi svobodný díky Ježíšově oběti. V tomto nádherném novém stavu teď kráčíš v Jeho vítězství!