„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k Němu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,5-6)
Jedna z největších tragédií této generace – a jedna z největších Božích bolestí – je, že jen tak velmi málo křesťanů je opravdu šťastných. Navenek se usmívají, tleskají, zpívají, ale těsně pod povrchem se skrývá trápení, samota a smutek. Ale je toto život, za který Kristus zemřel? Pavel varuje před křesťany, kteří se potřebují „vzpamatovat z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.“ (2. Timoteova 2,26) Tento verš perfektně popisuje mnoho křesťanů. Satan vstupuje do jejich života, kdy se mu zachce a oni nemají ani moc ani autoritu, aby ho zastavili před branami svého srdce. Satan se na ně vytahuje: „Nemáš v sobě žádnou Kristovu moc, abys mě zastavil. Budeš dělat to, co říkám já.“
Možná patříš k těm, kteří byli chyceni do ďáblova osidla, ale můžeš rozpoznat tuto past a hledat cestu ven. Pokud sloužíš Pánu déle než pár měsíců, měl bys denně růst v milosti a poznávání Pána Ježíše. Tvá duchovní vítězství by měla být sladká a měl bys mít jistotu jeho stálé přítomnosti. Nyní by od tebe měl Satan utíkat!
„On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Koloským 1,13) Pevně upněte svá srdce na chození s Bohem. Když tak budete činit, budete ujišťování, že vás Pán vysvobodil ze Satanovy nadvlády.