„Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, svatým v Efezu a věrným v Kristu Ježíši. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Efezským 1,1-2). Apoštola Pavla si vyvolil Bůh. Povolal jej z života, který žil dříve a přetvořil jej v někoho docela jiného. Na počátku epištoly bratřím do Efezu můžeme sledovat, jak z Pavlova srdce tryská chvála Pánu Ježíši, jeho velikosti a božství (viz Ef 1,3-14).
I když byl Pavel vzdělaný muž, nesnažil se nikomu imponovat svými znalostmi, jak to občas můžeme vidět u některých teologů. Nechává zde promlouvat své srdce, svou spalující vášeň pro Boha a pro vše, co pro něj Ježíš udělal. Pavel zde oslavuje Otce!
Kde se v Pavlovi vzala ta vášeň, ryzost a zápal, s jakým velebí Boha? Na to nám odpovídá devátá kapitola Skutků, kde se můžeme dočíst o Pavlově nadpřirozeném setkání s Pánem. To nebyla pouhá teologie, nebylo to nějaké abstraktní učení, nad kterým je možno vést dlouhé diskuse. Byla to skutečnost, kterou mu zprostředkoval sám Ježíš. Pavel věřil, že slouží Bohu, když byl ještě oddán židovství a když Ježíšovy učedníky pronásledoval, spílal jim a vyhrožoval – pramenilo to z jeho kamenného srdce plného nenávisti. Ale teď byl úplně někým jiným. Byl proměněn, oddaný Ježíši, svému vykupiteli, uchvácen Jeho láskou.
Pavel byl naplněn hrdostí, že k němu přišel Ježíš a přetvořil každičký aspekt jeho osobnosti. Když pronásledoval Kristovy věrné, oslepilo ho světlo z nebes, byl sražen k zemi a ztratil zrak. Z tohoto setkání s Bohem vyšel naplněn úchvatným svědectvím o Ježíšově neodolatelné lásce a milosti.
Pavel píše: „Milost vám a pokoj od Boha“ byl také tvůj život převrácen vzhůru nohama? Vykročil jsi také novým směrem? Zažíváš Boží pokoj a milost ve svém životě? Je nádherné vědět, že tohle vše dává náš Otec zdarma jako dar. A když jej od Ježíše přijmeš, bude i tvůj.