„Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: ‚Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?‘“ (Lukáš 10,25). Zákoníci a farizeové se mnohokrát postavili proti Ježíši a zpochybňovali jeho autoritu. Nyní k němu přistoupil zákoník, kterého zřejmě oni poslali. Zákoníci jsou velmi dobře vyučováni v umění diskutovat a nepochybně také tento byl velmi vzdělaný v zákonech Staré smlouvy. Pravděpodobně očekával, že Ježíš začne citovat některá z pravidel týkajících se sabatu, umývání rukou, čistého a nečistého jídla. Tak mnoho pravidel! A které vede k věčnému životu?
Ježíš zodpověděl otázku zákoníků otázkou: „Co je napsáno v zákoně? Jak to tam čteš?“ (Luk 10,26). A zákoník odpověděl, „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a miluj bližního svého jako sám sebe.“ (Luk 10,27) Ježíš mu odpověděl, „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ (Luk 10,28)
Těmito jednoduchými slovy Ježíš odstranil všechna břemena pravidel a nařízení a přednesl nejvíce občerstvující, svět měnící, život proměňující zprávu, kterou jste kdy mohli slyšet.
Ježíš nejdříve zmínil tu nejdůležitější věc: miluj Hospodina celým svým srdcem, duší a myslí. A poté, co vejdeš do vztahu s ním, on ti dá nové srdce, srdce, které může být pohnuto soucitem k druhým. „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.“ (Ezechiel 36,26). Srdce laskavé a zajímající se o druhé.
Nikdy nemůžeš milovat svého bližního stejně, jak nás Ježíš miluje, ale láska k druhým je přirozený projev změněného srdce. Když on tě promění, můžeš říci spolu se žalmistou, „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ (Žalm 40,9)