„S vytrvalostí běžme závod, který je před námi“ (Židům 12,1). Slovo „závod“ naznačuje, že se jedná o soutěž. Boží lid je zde přirovnán k vytrvalostním běžcům na dlouhé trati, kteří soutěží o výhru – a výhrou je slavné poznání Ježíše Krista.
Pokud jako křesťané soupeříme sami mezi sebou o úspěch, prosperitu a uznání, závod o věčnost sabotujeme. Role Ježíše pak sklouzává jen ke sponzorování tohoto závodu, vzhledem k tomu, že všichni běžci zároveň prohlašují, že závodí Jeho jménem.
„A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista.“ (Filipským 3,8) Byla doba, kdy závod nebyl pro rychlé a silné běžce, ale spíše pro pokorné a slabé. Zahrnoval totiž pronásledování, strádání, těžkosti i mučednictví. Proč závodníci neodpadli, a raději podstupovali boje a utrpení? Jednoduše proto, že jim všechny nesnáze stály za cenu pro vítěze. Nechtěli nic jiného než Ježíše!
Pokud je víra odměněna čímkoliv jiným než nejvyšším povoláním v Kristu Ježíši, nestojí za to vůbec soutěžit. Vítězem závodu je Boží dítě, které nechce vyhrát nic menšího než samotného Krista, odhazujíce věci tohoto světa k patě kříže jako bezcenný odpad.
Křesťan, který se vzdá soutěžení o uznání světa a jeho výdobytky, opravdu zakusí, co znamená být spokojený. Z minulosti můžeme vidět, že jen ti, kteří se dovedli zříci světa a toho, co nabízí, objevili pravé štěstí. Jeden takový člověk řekl: „Nikdy jsem nepoznal, co znamená být šťastný, dokud jsem se nepřestal snažit být skvělý.“
Popros Pána, aby zaměřil tvou pozornost od světa na Něj. Pak získáš cenu, která za to stojí – poznání Ježíše Krista.