Ježíš řekl učedníkům, aby své dílo začali v Jeruzalémě, svém domovském městě, než půjdou „na konec světa“ (viz Skutky 1, 8). To mi napovídá, že naše první mise musí vést do vlastního srdce. Jinými slovy, Duch svatý musí nejdříve jednat v nás, aby poté mohl jednat skrze nás.
Před pár lety jsem začal Pána prosit, aby rozšířil moji vizi v oblasti misie. V té době jsem začal cestovat po světě a pořádat konference pro pastory a viděl jsem několik nejhorších slumů na světě. Mé srdce hořelo touhou poznat, jak vyslyšet zoufalé volání, jež se z těch slumů ozývá, a tak jsem trávil hodiny před Pánem, zkoumal jsem, jaký úkol má pro mě připravený, a prosil jsem Ho o vedení.
První slovo, které jsem od Ducha svatého obdržel, bylo toto: „Davide, ze všeho nejdřív si sedni úplně dozadu. Jestliže chceš mít srdce, jemuž nebude lhostejné lidské utrpení, pokoř se.“
Modlil jsem se, aby mi k tomu Bůh dal milost. Také jsem toto slovo začal kázat u nás ve sboru, aby naše společenství se srdcem pro misii dostalo stejné slovo, jaké jsem od Pána slyšel já.
Později jsem při modlitbě přijal toto: „Zbav se zbytků pýchy. Nemůžu skrze tebe plně jednat, dokud se s ní nevypořádáš. Pomoc lidem v nouzi není nic snadného a pro pýchu v ní není místo.“ Znovu jsem prosil Boha o milost.
Po čase přišlo následující slovo: „Udělej něco se svou vznětlivostí. Někdy se necháš snadno vyprovokovat, v práci i doma s rodinou. To musí Duch potlačit.“
V tom všem mi Duch připomínal Pavlova slova: „A tak zůstává víra, naděje a láska – ale největší z té trojice je láska“ (Korintským 13, 13).
Dnes naše služba přikrývá střechou kostely v Keni. Pomáháme financovat program Kenya Kids (Keňské děti) pro sirotky v hlavním městě Nairobi. Podílíme se na kopání studní v chudých oblastech. Pomáháme podporovat centrum pro závislé a alkoholiky a krmit hladové děti. Pán nás zjevně povolal k tomu, abychom dělali všechny tyto dobré skutky.
Ale přesto by tato práce neměla žádný užitek, kdyby nepramenila ze skutečné lásky podle Kristova srdce.