Je důležité, abychom nepropadali frustraci, že nejsme zrovna misionáři v Africe nebo jinde na světě. Pán nikdy neodsuzuje své děti za jejich povolání - vždyť právě On ti dal tvé místo ve svém těle. "Bůh srovnal části svého těla tak, jak se mu to zalíbilo." (1. Korintským 12:18, parafrázováno).
Samozřejmě je také důležité zůstat otevřený a ochotný slyšet, co Duch říká o službě někde jinde. Ale je naším úkolem poddat danou věc cele Božímu vedení. Bůh ví, jak nás inspirovat a otevře dveře pro službu, doma i v cizině.
Apoštol Pavel má pro nás zásadní slovo, co se služby Pánu týká. Byl to misionář cestující po světě se srdcem pro chudé. Slyšel volání těch nejchudších v každé zemi, kterou navštívil, a každému pastorovi a evangelistovi dal tento pokyn: "Pamatujte na chudé!"
Pavel dělal pravidelné sbírky na chudé. V jednu dobu cestoval do různých měst, aby vybral peníze pro Jeruzalém, když bylo jasné, že přijde hladomor. Ze všech lidí snad Pavel nejlépe rozuměl volání potřebných. Přesto, co tento zbožný apoštol obětoval - nakonec sám zemřel jako chudý mučedník - vyřkl toto varování:
"Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu." (1. Korintským 13:3).
Musím se ptát: Jsme připraveni přijmout toto Pavlovo slovo? V podstatě říká, "Můžete plakat nad zoufalými výkřiky chudých. Můžete jít do těch nejšpinavějších afrických slumů. Můžete být připraveni umřít pro víru. Ale jestli nemáte lásku, děláte to všechno nadarmo - ať už doma, nebo jako misionáři za mořem."