„Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).
Kdy je pro nás „pravý čas“? Je to vždy, když zklameme našeho požehnaného Pána. V okamžik, kdy zhřešíme, potřebujeme milost a slitování a Bůh nás zve, abychom směle přistoupili k Jeho trůnu, s důvěrou, že dostaneme všechno potřebné. Nemáme k Němu přicházet pouze, když se cítíme být bezúhonní nebo svatí; máme přicházet pokaždé, když něco potřebujeme.
A kromě toho nemusíme čekat, až budou naše duše očištěny. „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. Janův 1:9). Jan říká, že se nemáme pokoušet pracovat na svém očištění hodiny, dny či týdny. Očištění nastane okamžitě, jakmile přijdeme k Pánu.
Věříš tedy v okamžité Boží odpuštění? Dokážeš přijmout okamžité a nepřerušené obecenství s Otcem? Přesně k tomu nás Písmo nabádá. Věz, že stejná víra, která nás zachraňuje a která nám odpouští, je vírou, která nás střeží. Petr říká, že „Boží moc nás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase“ (1. Petrův 1:5). Jak je to neuvěřitelné!
A přece nám naše nevíra brání přijmout Boží moc. A po nějaké době, kdy čelíme neustálému útoku hříchu, můžeme propadnout zoufalství. Milovaní, tak tomu být nemá. Bůh nám dává úžasná novozákonní zaslíbení, která jsou však k ničemu, pokud v ně neuvěříme a nepřisvojíme si je. Náš Pán nám slíbil, že svůj zákon vloží do našich srdcí, že nám bude Bohem, že nás ochrání před selháním, že do nás vloží Boží bázeň, že nám dá sílu uposlechnout, že způsobí, abychom kráčeli po Jeho cestách. Musíme tomu ale bezvýhradně věřit.