Popravdě ne všechny zkoušky jsou testem víry. Často, když procházíme výhní zkoušky, jde Bohu o víc. Čím víc se přiblížíte k Bohu a čím těžší vaše zkoušky jsou, tím víc ve vás totiž Pán pracuje a snaží se dosáhnout něčeho jiného než víry.
Ale nechápejte to špatně: kdykoli naše víra zakolísá, přijdou zkoušky víry. Nikdy nebudeme tak daleko, že bychom je nepotřebovali. Ale naše trápení má ještě jeden důvod: Otec chystá Nevěstu pro Svého Syna.
Když nás zkouší, chce po nás Bůh víc než jen větší víru. Nevěsta bude těžce zkoušena a její láska k Ženichovi projde ohněm. Její důvěra v Něj bude pročištěna ohněm, povodněmi a utrpením. Přesto tyto zkoušky nemají jen prověřit její lásku a věrnost. Jejich cílem je pročistit lásku, která už je plně oddaná. Vysvětlím vám to.
Věřím, že mnozí z vás, kteří teď čtete toto zamyšlení, jsou plně oddaní Kristu. Ježíš je velkou láskou vašeho života a vaše důvěra v Něj roste. Samozřejmě někdy přijdou chvíle, kdy je tato víra podrobena zkoušce. Ale Bůh po vás chce něco jiného, něco víc. Připravuje Nevěstu a to vyžaduje, aby ve vás nadpřirozeně jednal.
Nevěsta – Ježíšova vyvolená milá – musí být pohlcená touhou být se svým Ženichem. Musí se oprostit od všech ostatních lákadel. Nesmí dychtit po ničem jiném než po tom, aby byla v Jeho fyzické přítomnosti. To má Pavel na mysli, když píše o své vlastní touze: „…rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána“ (2. Korintským 5, 8). Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!“ (Filipským, 1, 21).
To neznamená, že by byl Pavel nějak morbidně posedlý smrtí. Apoštol zjevně žil plný, užitečný život, ale řekl: „Něco ve mně touží být s Pánem, tam, kde je On. Toužím Ho spatřit tváří v tvář.“ Aby něco takového mohl Pavel říct, musel být naprosto oproštěn od tohoto světa a všeho, co nabízí.