Mnoho lidi v církvi v dnešní době žije tak, jako by přijali porážku. Jejich myšlenky jsou ovládány pochybností spíše než vírou a žijí s navyklými vzory hříchu. Ponechávají si víru sami pro sebe a myslí si, že pokud sami všelijak těžce zápasí, tak jak by mohli vůbec pomoci někomu jinému? Takto vypadá křesťanský život bez moci vzkříšení.
Vlastně stejně vypadaly životy učedníků po ukřižování. Takže co byla první věc, kterou Ježíš udělal po vzkříšení? Sdílel se svými následovníky strach: “Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“” (Jan 20:19).
Učedníci se doslova sami zavřeli uvnitř a báli se vnějšího světa. Báli se výsměchu, pronásledování, dokonce možnosti stejné smrti, jakou prošel Ježíš. Ale Kristus přišel přímo skrze tyto zdi, aby se s nimi setkal v jejich strachu a Jeho první slova k nim byla, “Dávám vám pokoj.” Dokonce i potom se stále báli, takže Ježíš jim to musel říci dvakrát: “Pokoj vám” (viz. 20:19, 21). Kristus jim nenadával nebo je nesoudil za jejich strach; místo toho se s nimi setkal, když to nejvíce potřebovali.
Stejná věc se stala asi o týden později. Znovu byli učedníci ve strachu za zavřenými dveřmi a ještě jednou Ježíš vstoupil přinášeje pokoj: “Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 20:26).
Někdy nám Ježíš musí říci věci více než jednou. Přesto nesoudil učedníky za jejich strach; místo toho jim ukázal svoji trpělivost. Tomáše, který nechtěl věřit, Ježíš vyzval, aby prozkoumal Jeho jizvy a tak aby byly odstraněny jakékoliv pochybnosti. “Tomáš mu odpověděl: ‘Můj Pán a můj Bůh.!’” (20:28).
Zde v Tomášově odpovědi vidíme Kristovo řešení našeho strachu: věřit! Ježíš to vyznává pro Svou církev a Jeho církev to vyznává každý týden, aby to slyšeli všichni, kteří vstoupí do jejich dveří: “Pokoj vám. Nebojte se. Věřte v Něj.”