Opravdový křesťan je milující, pokojný, odpouštějící a pečující. Ti, kdo poslouchají Ježíšova slova, ukřižovali sami sebe a jsou mírní a laskaví.
Selský rozum nám říká, že není přirozené nenávidět ty, kdo vás milují, žehnají vám a modlí se za vás. Lidé spíše nenávidí pouze ty, kdo je zneuživají, okrádají a proklínají. Proč jsou tedy v takové nenávisti křesťané?
Ježíš říká: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. … Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (Jan 15:18,20). Proč se to děje?
Církev je v nenávisti kvůli své misii, která znamená mnohem více, než pouze říci ztraceným lidem: „Ježíš vás miluje.“
Asi s údivem ucuknete, když vám připomenu, o čem je naše misie. Jednoduše řečeno: Naše křesťanská misie má brát bezbožným to, co je pro ně nejvzácnější: samospravedlnost.
Pro světského člověka je nejvzácnější věcí jeho samospravedlnost. Zamyslete se nad tím, že takový člověk strávil celý svůj život vytvářením dobrého mínění o sobě. Jeho dobré skutky se mu staly modlami. Chválí sám sebe za to, že má opravdu dobré srdce a že je laskavý k druhým. Je si jist, že je dostatečně dobrý pro nebe a příliš dobrý pro peklo.
Takový bezbožník tráví roky bičováním svého svědomí. Učí sám sebe, jak ztišit každý hlas svědomí, který k němu promlouvá. Raduje se z falešného pokoje a je natolik oklamán, že věří, že ho Bůh obdivuje!
A teď, právě když umlčel hlas svého svědomí, přijdete vy – křesťané. A pravda, kterou mu přinášíte, hovoří hlasitěji než jeho mrtvé svědomí: „Nenarodíš-li se znovu, nemůžeš vejít do nebeského království.“
Náhle jste v jeho mysli hrozbou. Jste někým, kdo ho chce připravit o jistotu, že s jeho duší je všechno v pořádku. Po celou dobu si myslel, že je dobrý, nyní mu ale říkáte, že všechny jeho dobré skutky jsou jako špinavé hadry.
Říkám vám, takový člověk vás nevidí jako někoho, kdo mu nese dobrou zprávu. Ne, v jeho očích jste mučitelé, někdo, kdo jej připravuje o pokojný noční spánek.