„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!'“ (Matouš 9,36-38).
Ježíš se vyjádřil jasně: „Nastal čas žně, ale dělníků je málo.“ Proč tomu tak je? Dnešní církve jsou plné křesťanů, kteří prohlašují, že Kristus je jejich život. Za miliony dolarů se staví křesťanská centra po celém světě.
Pravdou však je, že pokud se nedokážeme účastnit žně a zachraňovat duše ztracených lidí – pokud naše životy neodrážejí proměňující moc evangelia, které kážeme – pak nemůžeme být dělníky. Naše cesta s Kristem by měla být pro svět důkazem, že Boží zaslíbení jsou pravdivá.
Jako dělníci jsme nástroji ke žni v Boží ruce. V Ježíšově době byla takovým nástrojem kosa, dlouhá, zakřivená jednosečná břitva s dlouhou rukojetí. Kosu vyrobil kovář, který ji vložil do ohně a potom položil na kovadlinu, kde ji roztloukl do požadovaného tvaru. Potom se celý proces opakoval znovu a znovu, dokud nebyla hrana dostatečně břitká.
Paralela je jasná: Stejně jako kovář i Bůh ková dělníky a roztlouká hřích. Ale nejen to – tento dlouhý proces kování je důvodem, proč je dělníků tak málo. Většina těch, kdo chodí do kostela, jsou jako tisíce dobrovolníků, kteří doprovázeli Gedeona ve Starém zákoně. Hospodin viděl, že mnoho z nich má strach a věděl, že by nevydrželi oheň, kování a těžké časy. Z tisíců těch, kteří následovali Gedeona, bylo vybraných jen tři sta.
Stejná věc se děje i dnes. Ti, kteří jsou povoláni ke žni, musí podstoupit očištění, ztvarování v ohni a neustálé roztloukání. Jen málo z nich to vydrží.