„Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10:1-4).„Potřebuji jak posvěcení, tak i ospravedlnění?“ To, jak na tuto otázku odpovíš, změní tvůj život. Poznáš rozdíl mezi svázaností a svobodou – buď svázanost se starými zvyklostmi, nebo svobodu kráčet v novosti života. Tvoje odpověď je klíčem k úspěšnému přemáhání hříchu, pokušení, satana a světa.
Je-li zapotřebí jak posvěcení, tak i ospravedlnění, pochází obojí ze stejného zdroje? To je důležitá otázka. Je-li vyžadováno obojí, lze toho dosáhnout stejným způsobem? Na chvíli se nad tím zamysli. Protože se domnívám, že mnozí z nás věří tomu, že ospravedlnění přichází výhradně od samotného Boha milostí skrze víru. A mnozí z nás věří, že posvěcení přichází od samotného člověka, člověkem a skrze člověka. Mnozí nesprávně věří, že je to sice Bůh, kdo nás ospravedlňuje, ale nyní je na nás, abychom se posvětili – že Bůh je zodpovědný za to, aby nás dostal do Božího království, ale my, jakmile se ocitneme v Božím království, jsme zodpovědní, že vytrváme a projevíme se jako zbožní lidé. Mnozí z nás říkají: „Získal jsem ospravedlnění díky milosti a nyní musím den co den usilovat o posvěcování.“
Vlastně říkáme: „Děkuji ti, Bože, za své ospravedlnění. Děkuji ti, že tvůj kříž mne učinil spravedlivým. Děkuji ti, že jsi mi odpustil můj hřích a zaplatil jsi za něj. Postavil jsi se na mé místo a vzal jsi můj hřích na sebe. Děkuji ti, že jsi mne ospravedlnil, a nyní ti chci na oplátku prokázat službu a ukázat ti, jak se umím posvětit.“ Tak tomu nemá být.
Pravda, která nás osvobozuje, není znalost zákona ani horlivá snaha o dodržování zákona. Pravda, která nás osvobozuje, je v osobě, Ježíši Kristu. On je jediným zdrojem osvobození od našeho hříchu.