V kázání na hoře (Lukáš 6:20-22) Ježíš shrnul seznam vlastností nebo činností, pro které přichází požehnání. Vyhlašuje požehnání pro ty, kdo jsou tiší, chudí v duchu a pro ty, kdo šíří pokoj. Tento seznam je známý jako „blahoslavenství.“ Blahoslavenství, nicméně, nezahrnuje, „blahoslavení ti, kdo jsou rozhodní a odvážní, neboť oni nebudou ochromeni.“
Být rozhodného a odvážného srdce je postoj, ke kterému nás Ježíš nejen povzbuzuje, ale sám tak také žil. On nebyl jen tichý a mírný, ale také nekompromisní a radikální. Ježíš se nejednou postavil proti náboženským normám. Byl také nekompromisní vůči království temnoty.
Ježíšův mocný modlitební život byl fakticky neustále trnem tomu zlému. Když se modlil, království se třásla, mocnosti temnoty utekly a na zemi se děly mocné Boží skutky. Byl také přísný k těm, kteří se ho rozhodli následovat, a neustále narušoval jejich komfortní zónu. Když jim chyběl tento odvážný a rozhodný duch, přišel a probouzel v nich potřebu naléhavé a vroucí modlitby a ptal se jich: „Nemohli jste bojovat na modlitbách alespoň jednu hodinu?“ Nekompromisně obrátil jejich život vzhůru nohama.
V našem životě přichází čas, kdy boje, kterým čelíme, úkoly, které musíme vyřešit a poslání, do kterého jsme povolání, vyžadují více než jen obyčejné komfortní modlitby. Komfortní a pohodlné modlitby jsou fajn pro ranní chvály, ale pokud nám Pán dal poslání, proti kterému se staví nepřítel, jedinou nadějí jsou radikální a odvážné modlitby. Často potřebujeme spíše hodiny modliteb než pohodlnou modlitební hodinku.
Mnoho křesťanů je tak ochromených, že na jejich životech není vidět nic netypického nebo odlišného. Ale my jsme povolání k tomu být jiní. A když budeme rozhodní a odvážní pro Boží království, tehdy budeme opravdu odlišní.