Radostný život křesťanů má v dnešní době na svět daleko mocnější vliv než dříve. Proč? Protože většina lidí v naší společnosti si myslí, že mají právo na „spravedlivé rozhořčení“. Mohou si myslet: „Vláda, můj zaměstnavatel, moje rodina — někdo určitě! — mi hodně dluží. Mám na to nárok, protože jsem měl těžký život. Nemáte vůbec ponětí, čím jsem musel projít.“
Pokud budeš pozorně analyzovat rozvoj mezinárodních afér, dění v politice, rozhlasové pořady, do nichž lze volat dotazy a názory, nejrůznější blogy, pracovní rozepře a pochyby i obecně mezilidské poměry a vztahy, najdeš celosvětovou epidemii hořké zášti a zlostného nepřátelství. Je to všudypřítomné a žel to již také proniká do Kristova těla. Je to přesný opak radostného života, který pro nás všechny zamýšlel Ježíš. „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (Jan 15,11)
Před stoletími Ježíš řekl, že radost je velice důležitá v životě vyvolených Božích lidí. Mojžíš ukázal na to, že Bůh jim plně požehnal „aby tvá radost byla úplná.“ (Deuteronomium 16,15) Radost z Boží přítomnosti vyvolává ještě hlubší radost než jakékoli materiální požehnání (viz Žalm 21,6). Boží lidé by měli neustále slavit jeho dobrotu „chválou a zpěvem“ (viz Žalm 107,22).
Když jsi zpíval píseň radosti, nebyl to jen text písně nebo melodie, která učinila tu píseň plnou radosti a vděčnosti, ale srdce zpěváků muselo být plné radosti a vděčnosti za všechno, co Pán učinil. Boha více zajímá radostné srdce, než krásný hlas — proto Boha tak velice potěšil Davidův postoj v době, když byli izraelité obklopeni nepřáteli a prožívali velký stres. David si nestěžoval ani nezahořkl. Raději šel do svatostánku a obětoval s „jásotem“ a říkal: „Budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.“ (Žalm 27,6)
Nám křesťanům bylo odpuštěno, byli jsme očištěni, ospravedlněni a zapečetěni Duchem — a budeme žít věčně s Kristem! Proto jsou na místě radostné zpěvy, chvály a vzdávání díků. Ačkoliv je někdy čas, kdy se máme ztišit, „přestaňte a poznejte, že já jsem Bůh!“ (Žalm 46,10), měli bychom mít na paměti pokyn „plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu“ (Žalm 81,1).