V 2. Královské 4,1–7 čteme úžasný příběh o Elíšovi a vdově. Když tato žena přišla za Elíšou, byla zraněná, zlomená a zklamaná. Její manžel zemřel. Ta samo o sobě bylo tragické, ale její situace se ještě zhoršila. Nejen, že neměla manžela, ale navíc byla zatížena dluhy, které vysoce převyšovaly její schopnost je splatit.
A ještě ke všemu za ní přišel věřitel a vyhrožoval jí: „Jestli dluh okamžitě nesplatíš, vezmu tvé dva syny a udělám z nich otroky, dokud dluh nesplatí tvrdou prací.“
Žena se mohla zatvrdit a rezignovaně říct: „Modlila jsem se za uzdravení manžela a on zemřel. Modlila jsem se, abychom ten dluh splatili, a naopak je ještě větší. Jak mám věřit, že moji synové budou zachráněni? Tolik věcí, za které jsem se modlila, se nestalo.“
Jakmile se zatvrdíte, dveře se často zavřou. Zklamaný člověk se zřídka modlí a ještě méně věří, že Bůh mocně koná. Je to jako když se Ježíš vrátil do rodného města, lidé se na něj skepticky dívali a odmítli jeho moc, protože byl místní tesař. Písmo říká: „A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře.“ (Marek 6,5-6)
Ale žena, o které čteme v 2. Královské, věřila Božímu slovu, které učil prorok Elíša, a Bůh v jejím životě udělal neuvěřitelný zázrak.
Také mé některé modlitby zůstaly nezodpovězeny. Taky jsem si v životě prošel bolestmi, ale vím, že mě Bůh slyší, a vím, že je připraven naplnit mé ruce, které k němu pozvedám. Malé semínko víry je vše, co je potřeba. „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“ (Lukáš 17, 6)
Stačí víra jako hořčičné semínko a přemůže pesimismus a rezignaci.