„Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efezským 4,32)
Pokud chcete být milosrdní a umýt nohy bratrovi nebo sestře, aby mohli být obnoveni, nemusíte znát detaily jejich hříchu.Ježíš se učedníků neptal, jak se ušpinili, jen chtěl dosáhnout jejich očištění. Jeho láska k nim byla bezpodmínečná.
Stejně tak ti, kdo chodí v plnosti Ježíše Krista, musí mít lásku k těm, kdo mají špinavé nohy. Nemáme se ptát na podrobnosti. Místo toho máme říci: „Dovol mi umýt ti nohy.“
Mnozí křesťané až příliš často chtějí poznat všechny podrobnosti. Přijdou k věřícímu, který má špinavé nohy, a řeknou: „Chci ti umýt nohy. Ale nejdřív mi řekni, co se stalo. Jak ses ušpinil?“
Pak v určitém bodě příběhu o pádu si zvědavý utěšitel uvědomí: „Je to horší, než jsem si myslel. S tím nechci mít nic společného.“ A po několika dalších podrobnostech dospěje ke konci svého mrňavého lidského milosrdenství. Odsoudí toho člověka jako příliš špatného, nebo prohlásí, že mu není pomoci, a jde si svou cestou.
Milovaní, nemůžeme umývat nohy v oděvu soudce. Než se budete snažit druhému pomáhat, musíte si svléknout svůj samospravedlivý šat. Pavel říká, že máme být jemní a trpěliví ke všem lidem: „Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně napravovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu …“ (2. Timoteovi 2,24-25).
Pavel tím říká: „Musíte být ke všem laskaví a ochotní umýt jim nohy. Bůh se nad nimi smiluje a vysvobodí je z jejich hříchů.“