„Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých je jako lék.“ (Přísloví 12,18)
Skvělými a nabubřelými slovy
mluví revolucionáři,
jako by probodávali mečem.
Šlehají jazykem zavedené řády.
Zlý člověk vynáší zlo
a na jeho rtech je hořící oheň,
neuhasitelný pekelný oheň.
Ničemník se chytne do léčky
hříchem vlastních rtů.
Kdo střeží svá ústa,
střeží svůj život.
Toho, kdo se pošklebuje
stihne zkáza.
Spravedliví nenávidí lživé rty,
a rty, které zraňují.
Lampa bezbožných zhasne
a jeho rty zmlknou;
Zlý jazyk bude vyťat
a jazyk moudrých hojí.
„Jazyk moudrých je jako lék.“ Král Šalamoun věděl, o čem mluví, když psal tato slova; jeho 40letá vláda byla dobou míru a nebývalé prosperity. Slova nezní příliš revolučně, ale mění svět více, než si dokážeme představit.
Šalomoun se těšil Boží přízni, protože nehledal svou moudrost, ale Boží. Revoluce míru za jeho vlády byla vypůsobena slovy, která pramenila z této moudrosti, a lidé, kteří patřili do jeho rozsáhlé sféry vlivu, podle nich jednali. To se dobře naučil od svého otce Davida, který se modlil: „K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň.“ (Žalm 141,3)
Šalomoun nechtěl být jen laskavý a dobrý; chtěl být moudrý! Chtěl, aby jeho lidé měli jistotu pravdy a spravedlnosti. Toužil, aby jeho národ skrze jeho vedení slyšel slova milujícího Boha, Boha, který chápal touhy jejich srdce a nadmíru se o ně staral. Měl v úmyslu naučit své lidi sloužit a žít hodnotný život.
„Pane, hledám tvou moudrost! Obnov mou mysl, mé srdce a činy, aby byly v souladu s tvými. Kéž má slova vnesou do životů, které ovlivňuji, pokoj, řád a uzdravení.“