KROK VÍRY

Izrael překročil řeku Jordán v době žní (viz Jozue 3). V ten čas nebyly jeho břehy jen plné vody, ony přetékaly. Byla to ta nejhorší doba pro přechod.

Skeptici kolem Jozua se jistě posmívali. „Vybral sis špatný čas, Jozue. Máme těhotné ženy, nemocné a staré lidi. To není od Boha.“

A přece nás Bůh povolává do věcí, které se zdají být nemožné. Vidí naši situaci a říká: „Mám skvělé podmínky k dalšímu jednání za svůj lid. Teď svět uvidí, jak se raduji, když poskytuji potřeby všem svým služebníkům.“

Teď si asi říkáš: „Bože, cítím, že mě vedeš, abych činil obtížná rozhodnutí. Vím, že na to nemám.“ A přece je správné, co od tebe chce. V naší slabosti se projeví Boží síla. V našem nedostatku se projeví Boží velikost. Říkáme, že je to nemožné, ale s Bohem není nic nemožné. „Ježíš na ně pohleděl a řekl: ‚U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko‘ “ (Matouš 19:26).

Již předtím v historii Izraele Bůh rozdělil Rudé moře (viz Exodus 14), ale tentokrát po nich chtěl, aby nejprve vstoupili do vody. Konkrétně přikázal kněžím, aby nesli schránu smlouvy do rychle proudící řeky s vírou.

Představ si ty skeptické hlasy: „Bůh nás nikdy do ničeho takového nevedl. Vždycky nám vodu rozdělil. To není poslušnost Boha; to je pokoušení Boha!“

Možná pochyboval i Jozue: „Hospodine, už jsem s tebou prošel hezký kus cesty a vím, jak jednáš. Vždycky nejprve rozdělíš vodu. Proč bys nás nechal vejít do této proudící kalné vody? To nedává smysl.“

Příteli, nezáleží na tom, jak riskantní či náročná je cesta, kterou před nás Bůh klade, protože pokud vykročíme ve víře, potom rozdělí vodu. A my přejdeme po suché zemi.

„Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku“ (Izajáš 43:16).